POVÍDKY

Narcisa a Lucius
Autor: Pája


Narcisa Blacková seděla na hodině lektvarů a nudila se. Vrhala otrávené pohledy na všechny strany a přemýšlela kam s myšlenkami. Jejich otřesný profesor byl na téhle škole nový a zjevně netušil co to znamená "hodina lektvarů". Chvilku hleděla takříkajíc do blba, ale pak přetočila pohled mnohem zajímavějším směrem. A sice směrem, kde seděl Lucius Malfoy.

Měl plavé vlasy, trošku světlejší než Narcisa, ale na rozdíl od ní je měl rovné. Přes prázdniny, těsně před tím než nastoupil do 7. ročníku, si je nechal narůst a ony mu teď sahaly něco pod ramena. Zrovna v téhle chvíli je měl stažené vyřezávanou sponou z ebenu. Lucius si na nich nechával záležet, jako na celé své osobě. Vždycky byl vymydlený jako do nějakého divadla, oblečený do značkových hábitů a na tváři měl výraz: jsem ze všech nej. A vím to!!!

Narcisa zapřemýšlela, ve škole byly sotva dva týdny, ale Lucius ji ignoroval. Jindy si vždycky udělal čas navázat s ní rozhovor. Popravdě se to nedalo nazvat rozhovor, byl to spíš tichý flirt smíšený s hlasitou válkou dvou dominantních osobností. Jediný háček byl v tom že Lucius vynikal. Byl školní hvězdou, ve všech předmětech vynikající, nikdy neměl žádný malér a navíc ho letos udělali primusem. S těmi maléry to nebylo zase až tak žhavé, jediný důvod proč je neměl, byl ten že mu nic nemohli dokázat. Na to byl přespříliš chytrý. V tichosti řídil svoje nohsledy, kteří se ho buď báli a nebo ho uctívali jako poloboha, a on vždy vyvázl bez jakékoliv újmy.

Lucius se teď zadíval jejím směrem, když zaregistroval její pohled, objevil se mu na tváři nepřirozený škleb. Určitě má něco za lubem. Říkala si v duchu Narcisa a honem stočila pohled jinam. Hodina ubíhala nepřiměřeně pomalu, ale nakonec přece jen skončila.

"Ale, ale, Blacková!!! Co tě na mě tak zaujalo? Že bych byl tak hezký?" Malfoy stál opřený o zeď v chodbě vedoucí k zmijozelské společenské místnosti, za zády se mu šklebili Crabe a Goyle.
"Moc si nefandi Malfoyi! Zas tak moc, abys zaujal MĚ, zajímavý nejsi!" Narcisa sebrala tu hrstku odporu a aristokratické hrdosti, co ji po pohledu Malfoyových šedých očí zbyl v těle a odvracela útok, i když se slovům z jejích úst moc ven nechtělo.
"Mě se, ale zdá, že jsem tě naopak zaujal hodně." Lucius se odlepil od zdi a přiblížil se k osamělé dívce. V očích měl jistý dravčí výraz.
Narcise se téměř zastavilo srdce, když ucítila jemnou vůni, kterou kolem sebe Malfoy šířil.
"Na to zapomeň! ČÍM!?! By ses mi asi tak mohl líbit? Co? Děláš si marné naděje!" Narcisa, i když Luciuse obdivovala minimálně od pěti let, nedala najevo nic.
"Uvidíme, Blacková! Co ty víš? Možná tě přece jen dostanu." Zahláskoval Malfoy, přiblížil se k ní až ucítila jeho sladký pravidelný dech a pak se otočil na podpatku, odcházeje se svou ochrankou pryč. Narcisa stála a dívala se za nimi a hlavou se jí honily myšlenky.
Vzpamatuj se! Za tohle ti nestojí! Je to jen obyčejný nafoukaný kluk, co si myslí dovíjak není chytrej! Ale vždyť on je TAK chytrej!!! On je přesně to, co si o sobě myslí! Ach jo.

Lucius jako vždy uvažoval realisticky. Musíme si ji nějak prověřit!! A taky pořádně potrápit! V obličeji se mu objevil krutý výraz, který strašně vyděsil kolemjdoucího zmijozelského prváka, který následně narazil do zdi.

"Crabe, Goyle!" Lucius se sám svým myšlenkám usmál a otočil se ke svým gorilám.
"Eh, ano? Luciusi?" Crabe se docela těšil na společenskou místnost a tak ho zarazilo, že se Malfoy zastavil těsně před vchodem do ní.
"Chci." Hláskoval Lucius zřetelně, aby mu ti dva rozuměli. "Opakuji. Chci, abyste mi zjistili heslo do dívčích prefektských umýváren. Ale tiše! Ať se o tom nikdo nedozví!"
V očích obou obrů se objevilo zděšení. Tohle je opravdu zarazilo.
"A, A, A jak to máme jako udělat?" Goyl vypadal že do něj právě uhodilo.
Lucius se jen lehounce usmál. S těmi hlupáky se musí jako s dětmi. Uklidňoval sám sebe.
"Máte svaly, což znamená značný vliv. Nějaký malinký prvák to určitě zjistí."
Lucius pozorně sledoval, jak mozkové závity začínají pracovat a obličeje Crabeho a Goyla se rozjasňují, ale neztratil přitom nic ze svého samospokojeného úsměvu.
"Ahá! Takže máme zbouchat nějaké nenápadného zmetka a vytlouct to z něj?"
"Něco takového, ale opatrně. CRABE, GOYLE, OPATRNĚ!!!" Vyštěkl naposled, řekl heslo a zmizel ve společenské místnosti.

Prefekti mohli zůstat venku ze společenské místnosti o hodinu déle než ostatní studenti. Narcisa toho využívala. S ručníkem šla rychlým krokem k prefektským koupelnám, ani si nevšimla že se za ní tiše plíží stín. Narcisa šeptla heslo a zmizela v koupelně.

Lucius se zastavil těsně přede dveřmi. Musel se sám nad sebou zamyslet. Opravdu jsem takový bídák? Chm, jaký bídák? Stejně by se to stalo, dřív nebo později, co na tom záleží . Napomenul sám sebe. A hlavně klid! Nic na tom není, neděláš to poprvé, žádný vzruch! Jen klid a všechno půjde jako po drátkách! Ano! Jdeme! Uprostřed pohybu se zastavil a donutil své srdce se uklidnit. Je to jen obyčejná holka kruci! Nadechl se, řekl heslo a vešel.

Narcisa zalapala po dechu. Měla sice už naplněnou vanu a za ty obrysy v čisté vodě se určitě stydět nemusela, ale přece jen uvidět před sebou z ničeho nic Malfoye se samolibým spokojeným úsměvem, je přeci jen šok na který se nezapomíná.

"MALFOYI!!!" Zavřeštěla nejprve, ale pak se uklidnila.
"Pomysli na to, co řeknou lidé, až se o tomhle dozví!!!" Luciusův úsměv se jen prohloubil.
"A myslíš si, že se to dozví?" Malfoy si byl sám sebou určitě stoprocentně jist.

Narcisa začala znovu lapat po dechu, tentokrát ovšem z docela jiného důvodu, atmosféra začala docela rychle houstnout. Narcisa zhluboka dýchala a snažila se uklidnit, ale přeci jen ji ten pohled strašně rozpaloval. Lucius si klekl a naklonil se nad vodu. Následoval lehký polibek, který za chvilku pokračoval o trochu vášnivěji.

O chvilinku později už začal vysvléknutý Lucius klesat do teplé vody. Narcisa jako hypnotizovaná sledovala téměř bílou pleť na hrudníku a pažích, které byly rozhodně silnější než na první pohled vypadaly. Pak ucítila první dotek Luciusových rukou kolem pasu a poté polibek na krku, začala rychleji dýchat a v uších ji hučelo.

Tichý sten Luciuse ujistil o tom, že se Narcise jeho doteky líbí. Na maličký okamžik se zastavil aby si znovu zopakoval něco o tom "dřív nebo později" a pak pokračoval v lemování polibků podél jejího krku.

"Bolí. Bolí." Tahle slova ze sebe Narcisa doslova vyrazila.
"Přestane." Dostalo se jí přerývané odpovědi. Zpomalil, ale nepřestal. (Malfoyovská typická sebestředná bezohlednost.) Ona se zhluboka nadechla a pak znovu začala lapat po dechu. Celá se sevřela. Lucius jen vyvalil oči a dokončoval. Vydal tichý sten a pak ho zaplavil ten pocit.

Ten pocit, kdy myslíte že vám v hlavě hučí celý vesmír a že se všechno motá jen kolem této chvíle. Bylo to pro něj úžasné, ale nikdy by to nepřiznal. ( I když za takových 20 let možná jo.) Musel se uklidnit. Rychle se odvrátil. O okamžik později už lezl z vody ven, nevšímaje si jejích vyděšených pohledů. Oblékl se a zmizel.

Dva dny na ni nereagoval. Narcisa byla zoufalá a obě noci probrečela. V duchu si nadávala.
Hloupá, hloupá husa!!! Jak sis to jen mohla nechat líbit? Co řekne otec? Ne! Ne! Ten se to nesmí dozvědět! Nikdy! Zabil by mě. Nikdy! A následovaly další návaly pláče. Přítelkyně jen nevěřícně kroutily hlavami a přikrývaly si uši polštáři.

Lucius si vybral dobrou dobu. Párkrát se převalil na posteli a usmál se do polštáře. Byl sám se sebou spokojený. Dva dny se jí vyhýbal a další týden od ní bude mít pokoj. Pak se jí uleví a bude klid. A pak. A pak bude po škole a on…… Oči se mu únavou zavřely. Za chvilku usnul.

###

Celou cestu z Londýna si v duchu opakovala co mu řekne. Když konečně dorazila do Bradavic úplně to všechno zapomněla, jen hleděla jak se co nejrychleji dostal do zmijozelské společenské místnosti. Malfoy zůstal přes prázdniny ve škole a tak tam přirozeně být musel.
Celá rudá vzteky se vřítila do místnosti.

"TY, TY ZMETKU!!!" Ve vzteku ji přeskakoval hlas.
"TY, TY NEUVĚŘITELNEJ PARCHANTE!!!" Bylo jí úplně jedno, že jí všichni slyší.
"Jak? JAK??? Jsi mi to mohl udělat? TY, TY jsi to věděl!!! Ty zmetku!" Dodala ještě plačtivě a utekla do ložnice nevšímaje si zvídavých pohledů všude kolem.

Pohledy se obrátily na Luciuse. Ten si jich nevšímal stejně jako Narcisa. Že by jí to už řekli?
Přemítal v duchu. Ale proč? Vždyť se to má řešit až po škole! Narcisa s Luciusem nepromluvila do dalších prázdnin, kdy oba jeli domů.

###

"Luciusi, dnes večer přijede Zafot Black s Narcisou a se svou ženou." Oznamoval otec šťastnou novinu. Lucius si neodpustil ironický úšklebek, který naštěstí jeho otec nezaregistroval.

Večer už seděl Lucius v obývacím pokoji naproti Narcise, v obličeji samolibý výraz, který si nedovedl odpustit a o kterém stoprocentně věděl, že ji provokuje na nejvyšší možnou míru.
Narcisa se tvářila jako by spolkla citrón, ale nemohla spustit oči z toho nafoukaného obličeje.
Provokoval ji k vzteku, ale nějak ji to nemohlo pomoct. Když si uvědomila proč jsou tady zaradovala se. Jí to opravdu dělalo radost, i když měla jistotu, že musí být padlá na hlavu.

"Jako věno, moje dcera dostane naše letní sídlo! A to i s domácím skřítkem." Chlubil se pan Black v naději že přetrumfne pana Malfoye staršího.
"Lucius zase dostane, jako základ do života, tento dům. My se ženou se odstěhujeme na venkov a já synovi uvolním místo na ministerstvu. A pro případ dostane ještě nějaké ty drobné. Však to znáte, vždycky se něco hodí!!!" Black se zatvářil značně otráveně.

Stejně tak jeho dcera, které seděla pár metrů od něj. Jen díky bohu, že oba staří pánové nezaregistrovali napjatou atmosféru mezi oběma potomky.

"Má dcera je přirozeně panna!!!" V Narcise hrklo.
"A co ty Luciusi? Doufám že s tebou nebudou problémy, že?" Pan Malfoy starší zbledl a vida, že jeho syn nereaguje na dotaz, kopl špičkou boty do jeho kotníku.
"Cože? Prosím?" Nasadil Lucius nevinný úsměv a pohled, kterým by přesvědčil i sám sebe.
"Že, předpokládám že jsi panic!" Narcisa lehce vyprskla. Páni Malfoyové ji obdařili ošklivými pohledy. Pan Black si ničeho nevšiml jen hleděl na Luciuse v triumfálním očekávání náznaku chyby.
"Jistěže!!!" Lucius se zatvářil dotčeně. A pak nasadil tvář neviňátka a zčervenal.
"Ale na to se gentleman neptá, ani to neprozrazuje pane Blacku." Lucius vstal a sám sobě pogratuloval, neboť viděl uspokojený výraz ve tváři Narcisina otce.
Do pokoje vtrhly manželky obou postarších spiklenců a přerušily tak zajímavý rozhovor.

Následoval návrat do školy, pár měsíců dření na zkoušky, kdy stejně nebyl čas na nějaké hádky a pak samozřejmě testy a konec školy. Lucius ho přivítal nenadšeně. S otráveným výrazem. Jeho přátelé a poskoci se divili jaktože nemá radost ze všech OVCE na výbornou.
Narcise vyprchával z obličeje úsměv pouze ve chvíli kdy slyšela jak její kamarádky vzdychají něco o tom, že už nebudou moct tak často vídat Malfoyův zadek, a jaká že je to škoda. Nechtěla jim kazit radost a tak se nezmiňovala o tom že ona ho bude bohužel bude muset vídat nadosmrti. Prvotní radost z ní vyprchala už dávno. OVCE, ale dopadly taky dobře.

Prázdniny. Očekávaný konec světa pro oba dva. Svatba. Odehrála se za přítomnosti obou rodin a pár výjimečných jedinců ze školy, kteří byli v šoku ještě dva dny poté. Narcisa se usmívala a ukazovala jak je šťastná. Lucius se usmíval a ukazoval jak je spokojený. Vše dopadlo dobře a svatební hosté si užili svatební hostinu i párty co následovala po ní. A pak pokukovaly po hodinách, kdy že se to vlastně ti novomanželé zdejchnou a užijí si SVOU noc.

Narcisa seděla na posteli a mračila se. Lucius poletoval po ložnici sem a tam a mumlal si něco o hlouposti, nakonec však zastavil a jen tak do vzduchu prohodil.
"Nemusí to být zase tak špatně, proč se tak mračíš?"
"Proč asi? Už ti nemůžu říkat Malfoyi a myslet to jako urážku! Teď jsem taky Malfoyová!"
"No to je hrůza! Nemůžeš mě urážet!"
"Bla bla bla! Přestaň! Vždyť já to ani nemyslela vážně! Musíš mě pořád brát za slovo?"
"Nemyslela?"
"Ne!"

Následoval vášnivý polibek a po něm ještě vášnivější milování a po něm…….
Ráno padlo celé na dospání noci, kterou probendily takovou hloupostí jako je manželský sex.
Dopoledne.
"Luciusi?"
"Hmm." Protáhl se spokojeně dotazovaný.
"Že mi už nebudeš utíkat?" Nechápavý pohled z mužské strany.
"Jako poprvé, víš? Docela mi to vadilo." Láskyplný polibek z mužské strany.
"Jednu věc mi musíš slíbit."
"Jakou?"
"Dokud z tebe nebude šeredná babizna, tak budeme mít společnou ložnici."